Blog
V roce 2010 biskup Slattery ve Washingtonu D.C. při slavné pontifikální mši svaté použil dlouhý červený plášť, tzv. „cappa magna“, který je historickým pozůstatkem chórového pláště a je nošen v průvodech, nikoliv však při samotném slavení mše svaté.
Vedle řady dopisů, jež biskupovi Slatterymu děkovali za duchovní hloubku prožité liturgie i proneseného kázání, se objevily i hlasy, které se ohrazovaly proti pompéznosti biskupova oděvu. Mons. Patrick Brankin v reakci na tyto ohlasy nabídl vysvětlení významu tohoto oděvu:
Cappa magna skutečně představuje světskou „parádu“, její moc a prestiž. Právě proto prelát, vstoupivší takto oděn do chrámu, je z této „parády“ veřejně vysvlečen, v gestu pokory před shromážděnými věřícími. Následně, kus po kusu, je biskup oblečen do „nového člověka“, o němž mluví svatý Pavel: do křestní alby, na níž obléká dalmatiku lásky, štolu odpuštění a ornát milosrdenství. Takto „oděn do Krista“ prelát podruhé přistupuje k oltáři, aby zahájil eucharistické slavení in persona Christi, viditelné hlavě těla, Církve.
Jde tedy o jasné vyjádření toho, že moc a sláva světa nemá u oltáře místo, byť je toto vyjádřeno liturgickým symbolem, který dnes, naneštěstí, není snadno pochopitelný.
Msrg. Patrick Brankin, Letters, America, Issue 741, 21. 6. 2010
Blog
Má mše svatá a modlitba růžence něco společného? Nad tímto tématem se zamýšlel americký autor Peter Kwasniewski. Přinášíme vám překlad jeho článku původně publikováno na stránkách Rorate Coeli na svátek Nanebevzetí Panny Marie.
Užitečné opakování.
Jak každý obyčejný člověk ví (a jak očividně nevěděli reformátoři liturgie), opakování je v lidské řeči výsostně užitečným a důležitým prvkem. Ukazuje se to v rytmu básnických veršů, důvěrných rozhovorech milenců, vznešených mystických vizích, áriích hudebních skladatelů a v častých prosbách malých dětí, aby mohly ten samý příběh vyslechnout znovu a znovu. Těm, které milujeme, opakujeme láskyplná slova. Růženec tento zvyk umocňuje – stejně tak činí i tradiční liturgie, ať už se jedná o mši svatou, nebo modlitbu hodin. Mnohá opakování zde zdůrazňují, umocňují a vyjadřují myšlenky a pocity srdce.
Krutým činem racionalismu bylo vykrájet opakování pokládaná za „neužitečná“. Tak došlo k odstranění mnohých políbení oltáře, mnohých výzev „Dominus vobiscum“, dvojího Confiteor, devítinásobného Kyrie, znamení kříže, vícerých modliteb předcházejících svatému přijímání, a dvakrát opakovaného, trojnásobného „Domine, non sum dignus.“ Přemýšlím, zda lidé zodpovědní za tuto deformaci prošli smutným osudem zanedbávaných dětí, které neměly možnost naslouchat poesii nebo často opakovaným pohádkám.
(Pokračování textu…)
Blog
V říjnu přichází na český knižní trh novinka – kniha amerického autora Petera Kwasniewského Povstávání z prachu – Tradiční liturgie a obnova Církve. Přinášíme čtenářům obsáhlý rozhovor s autorem (zkrácená verze rozhovoru vychází v RC Monitoru 18/2016). Prezentace knihy za účasti autora se budou konat v pátek 14. října v Praze a v neděli 16. října v Olomouci.
Jaká byla Vaše cesta k tradiční liturgii?
K tradiční liturgii jsem se dostával pozvolna a postupně. Vyrůstal jsem v typické americké příměstské farnosti, zpíval jsem v dětském sboru, později i s dospělými. Liturgie ve farnosti byla velice „současná“ – byť jsem tehdy o tom nevěděl. Během studií se však odehrály dvě události: stal jsem se členem charismatické modlitební skupiny, což znovuoživilo mou víru, a absolvoval jsem kurs filosofie, jenž mě seznámil s Platonem, Aristotelem, Augustinem a Tomášem Akvinským. Po pár letech můj zájem o charismatickou modlitební skupinu vyprchal, ale můj intelektuální život nabíral na obrátkách. Začal jsem studovat také teologii a pociťoval jsem vágní touhu po takové formě modlitby a liturgie, jež by odpovídala jak hloubce, tak i šíři filosofie a teologie. Aniž bych to tušil, hledal jsem tradiční bohoslužbu Církve, u jejíhož zrodu stáli církevní otcové, jež se rozvíjela ve středověku a byla věrně předávána od tridentského koncilu dále. Naštěstí jsem studoval na vysoké škole, kde se mše svatá vždy slavila v latině a se zpěvem gregoriánského chorálu. Měl jsem z toho velkou radost, neboť se zdálo, že je to to, co jsem hledal. Ke konci svého čtyřletého studia jsem však měl několikrát možnost zúčastnit se tridentské „tiché“ mše svaté. Ta intenzita ticha, téměř hmatatelná svatost a bohatství modliteb mě mocně zasáhly. Když jsem pak pokračoval ve studiích na Catholic University of America, hledal jsem ve Washingtonu D.C. tradiční liturgii. Dostal jsem se až do kostela „Old St. Mary’s“, kde jsem poprvé zažil zpívanou mši svatou (missa cantata). Bylo to, jako kdybych konečně jako katolík „našel svůj domov“ – našel jsem to, co jsem dlouho hledal. Od té doby uplynulo již více než 20 let a toto přesvědčení mě nikdy neopustilo. Zamiloval jsem se a stále miluji – je to jako dobré manželství!
(Pokračování textu…)
Blog
Hesperion vydává knížky z oblasti katolické teologie, liturgie a spirituality. Poukazuje na současnou krizi související s odkřesťanštěním západní civilizace a zesvětštěním vnitřního života Církve. Pokouší se tuto krizi pravdivě pojmenovávat a zároveň ukazovat cesty k jejímu překonání.
Pokud byste se chtěli na cokoliv zeptat, anebo byste naši činnost rádi podpořili, neváhejte nás kontaktovat na emailové adrese redakce @ hesperion.cz
Kontaktní údaje:
Hesperion, z.s.
IČ: 227 37 308
Pod Pahorkem 191
262 04 Nová Ves pod Pleší
email: redakce @ hesperion.cz
tel: (+420) 603 588 334 (Andrej Kutarňa)
Bankovní spojení: 2300986958/2010
