Blog, Nezaradené, Ukážky kníh
Před několika lety jsme připravili letáček s litaniemi za svatého otce – které jsou litaniemi ke svatým papežům.
V této době, kdy se Církev modlí za volbu nového papeže, chceme tyto litanie nabídnout všem našim čtenářům alespoň v elektronické podobě.
Soubor PDF s litaniemi si můžete stáhnout ZDE. Doporučujeme tisk na formát A4 oboustranně.
Blog, Ukážky kníh
Můj milý Walafrido,
když se Panna Maria naposled zjevila třem dětem ve Fatimě 13. října 1917, řekla jim: „Jsem Paní růžence.“ Matka Boží se mohla ve Fatimě představit jakýmkoliv ze svých slavných titulů, jimiž ji Církev ctí, ale rozhodla se říci „Jsem Paní růžence.“ Myslím, že právě modlitba růžence je způsob, kterým nás přesvatá Panna chce přivést blíže k sobě. V jejím Neposkvrněném Srdci existuje lék na jakýkoliv smutek, jež na nás může doléhat. Když si z důvodů známých pouze Bohu připadáme osamocení a uvěznění smutkem bez možnosti úniku, Maria sestupuje do tohoto smutku, aby nás posílila svou tichou přítomností.
Španělsky mluvící katolíci ctí la Virgen de la Soledad, Pannu Samoty, někdy také nazývanou Nuestra Señora de las Angustias, Panna Maria úzkostná. Tyto tituly, jimiž Marii uctívají, mají své kořeny ve zkušenosti. Ta, která bez ztráty naděje protrpěla samotu a sklíčenost Bílé soboty, neslyšně vchází do tajných míst, kde osamoceni truchlíme, a beze slov nám nabízí útěchu své přítomnosti.
Naučil jsem se, milý Walafrido, že když vytrvám v modlitbě růžence, i když nezažiji žádnou okamžitou úlevu, Maria je se mnou v mém smutku. Kdykoliv Kristus trpí ve svých údech, i v těch nejmenších, Maria je v nich přítomná. Nebojí se temnoty. I když nabízí pomoc daleko převyšující naše představy, někdy klade všechny léky stranou a přichází jen proto, aby prostě byla s námi. Stejně tak, když všechny jiné léčby přicházejí vniveč, vždy je zde jeden lék, jež nikdy nezklame: utíkat se k Marii. Některé druhy skleslosti jsou odolné vůči všem lékům, s výjimkou uchýlení se k Marii. To je alespoň má zkušenost. Znáš báseň Paula Claudela La Vierge à midi? Úvodní verše této básně vyjadřují něco z toho, co se pokouším říci:
Je poledne. Vidím kostel otevřen. Je třeba vejíti. Vcházím.
Matko Ježíše Krista, modlit se nepřicházím.
Nemám co podávat, nemám oč prosit v touze.
Přicházím, Matko, na tebe hledět pouze.
Plakat blahem a na tebe hledět,
že jsem tvůj syn a že jsi tady, vědět.
Svatý Jan Kasián dobře znal onen druh smutku, jež člověka znenadání a nevysvětlitelně přepadne. Člověk má pocit, že se mu všechno docela dobře daří a najednou je všechno špatně. Takto to popisuje svatý Jan Kasián:
Jindy se však do této zhouby řítíme, aniž nás k tomu pohánějí nějaké zřejmé příčiny. Z ponoukání prohnaného nepřítele nás najednou tísní takový zármutek, že nemůžeme s obvyklou přívětivostí přijmout ani návštěvu lidí nám milých nebo lidí, které potkat potřebujeme. Ať k nám při běžné rozmluvě pronesou cokoliv, budeme to pokládat za nevhodné a zbytečné. Nedočkají se od nás žádné vlídné odpovědi, protože naše srdce bude plné žlučovité trpkosti.
Více než sedm set let po svatém Janu Kasiánovi, anglický opat, svatý Aelred z Rievaulx (1110–1167) takto popisuje smutek, jenž jej přepadl, a lék, který objevil v Božím slově:
Jak často, dobrý Ježíši, se den nachyluje k večeru, jak často se denní světlo drobné útěchy ztrácí před temnou nocí nesnesitelného zármutku? Všechno se v mých ústech mění v popel, kamkoliv se podívám, vidím hromadu starostí. Když ke mně někdo promluví, téměř neslyším, když někdo zaklepe, takřka to nevnímám. Mé srdce zkamenělo, můj jazyk zdřevěněl, mé oči vyschly. Co pak?
Svatý Aelred nalezl útěchu v tom, čemu říká pole Písma svatého. Ačkoliv opat z Rievaulx v tomto úryvku výslovně nezmiňuje Matku Boží, věděl velice dobře, že nikdo nemůže kráčet v polích Písma, aniž by se setkal s Marií, s novou Rebekou, celou krásnou, plnou milosti. Tak jako Maria je plna Slova, tak je i Slovo plné Marie.
Svatý Aelred píše:
Co pak? Vyjdu do polí abych rozjímal. Znovu pročítám svatou knihu. Zaznamenávám své myšlenky, a najednou mi běží vstříc Rebeka a s ní světlo, jenž je tvou milostí, dobrý Ježíši, jež rozhání chmury, zahání smutek, boří mou zatvrzelost. Brzy pak se vzdechy mění v slzy, které doprovází nebeská radost. Nešťastni jsou ti, kdo utlačováni na duchu, nekráčejí v těchto polích a nenalézají tuto radost.
Svatý růženec je, milý Walafrido, způsob, jímž se můžeme procházet poli Písma svatého. Tajemství svatého růžence nám připomínají, jak náš Pán o sobotě procházel přes pole. „Jeho učedníci měli hlad, a proto začali trhat klasy a jíst“ (Mt 12,1). Když odříkáš své Zdrávasy, Walafrido, a procházíš se polem Písem od jednoho tajemství k druhému, nezapomeň tu a tam utrhnout nějaký klas a jíst. Tak nalezneš pomoc, kterou Ti přesvatá Panna posílá do cesty, aby tě posílila na a zahnala tvůj smutek.
Titul Milý Walafrido – Dopisy duchovnímu synu můžete zakoupit ZDE.
Blog
Nová kniha z pera kardinála Saraha a emeritního papeže Benedikta XVI. již brzy k objednání.
Kněžství dnes prožívá temné časy. Mnozí kněží, zranění odhalením tolika skandálů, vykolejení neustálým zpochybňováním zasvěceného celibátu, jsou v pokušení se vzdát, všechno opustit.
Kristus se nás ptá: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6,67). Ve spojení s Petrem a jeho nástupcem mu chceme odpovědět: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ (Jan 6,68–69)
Ano, Pane, Ty jsi Svatý Boží. Jsi Boží Pomazaný. Ty jsi všechno obětoval a všechno dal. Tvé „ano“ Otci je bezpodmínečné. Nic v Tobě mu neodporuje, nic se mu nevyhýbá. My kněží Tě v tomto dokonalém „ano“ chceme následovat. Chceme říkat spolu s Tebou: Toto je moje tělo, které se za vás vydává, toto je moje krev, která se prolévá za vás a za mnohé. Nauč nás modlit se a bez ustání opakovat po Tobě: „Do tvých rukou poroučím svého ducha“ (Lk 23,46). Ty jsi naše jediné bohatství, naše jediné dědictví.
Blog
S příchodem podzimu přináší Hesperion dva nové tituly. Oba vyjdou 20. září 2018, již nyní si je však můžete v našem e-shopu předobjednat.
Prvním je kniha P. Štěpána Smolena Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha
– o pouti (nejen) za sv. Terezičkou do Lisieux.
Do Lisieux poutní cesty nevedou – nejde se tam přes pohoří a skrz hvozdy, ale prostředkem lidské každodennosti, nevelkolepými krajinami, které člověk neuznal za hodné prochození, krajinami všedními, o kterých se nepíšou knížky, krajinami přehlíženými, co připomínají holky nikdy nevyzvané k tanci, krajinami podobnými té, za níž putuji. Copak je možné přijít k Terezce jinak než malou cestou?
*
Mohla to být jedna z těch běžných poutí bez peněz po Evropě, na jaké se vydávají kající bohoslovci poté, co v mládí urazili domněle sladké světice. Mohla, kdyby na cestě do Francie nepřekážel jeden podkrušnohorský statek a v něm vzpomínka na Anežku – ženu, jež máchala mrkví jako mečem a stínala hlavy nedověrcům. Z výpravy vpřed duchovně dýchavičnou Evropou se tak stala též výprava zpátky – do dob, než nejvýmluvnější obhájkyně víry zmlkla a zmizela.
Formát B5, 208 stran, měkká šitá vazba.
Běžná cena 249,- (v e-shopu 199,-)

Dalším titulem je výběr modliteb z knihy In sinu Jesu – V tichu před Pánem. Ve formě brožurky zde naleznete Koruknu odčiňování, další modlitby z původního vydání knihy, ale také modlitbu Křížové cesty. Vše v kapesním formátu (A6), 64 stran.
Vedle české verze připravujeme i slovenský překlad těchto modliteb, předpokládané datum vydání v první polovině října.
Blog
Drazí poutníci do Chartres,
„Světlo přišlo na svět,“ říká nám dnes Pán Ježíš v Evangeliu, „ale lidé měli raději tmu než světlo“ (Jan 3,19). A co vy, milí poutníci, přijali jste jediné Světlo, které neklame, totiž světlo Boží? Tři dny jste putovali, modlili se, zpívali, snášeli slunce i déšť. Přijali jste do svého srdce světlo?
Zřekli jste se skutečně tmy, rozhodli jste se následovat Ježíše, který je světlem světa? Milí přátelé, dovolte mi, abych vám položil tuto radikální otázku, protože není-li Bůh naším světlem, je všechno ostatní zbytečné. Bez Boha je všechno temnotou. Bůh přišel k nám, stal se člověkem, zjevil nám jedinou spasitelnou pravdu. Zemřel, aby nás vykoupil z hříchu. A o Letnicích nám seslal Ducha svatého; dal nám světlo víry, ale my máme raději tmu.
Rozhlédněme se kolem sebe. Západní společnost se rozhodla pro uspořádání bez Boha, a teď je vydaná napospas klamným pozlátkům konzumismu, zisku za každou cenu a zuřivého individualismu. Svět bez Boha je světem temnoty, lži a sobectví.
Bez Božího světla je západní společnost jako kymácející se loďka za noci. Už nemá dost lásky na to, aby přijímala děti, chránila je už v lůně matky, ochraňovala je před agresí pornografie. Zbavená Božího světla si už nedokáže vážit svých starých lidí, doprovázet nemocné ke smrti, udělat místo těm nejchudším a nejslabším. Je vydaná temnotám strachu, smutku a osamění. Nemůže už nabídnout nic než prázdnotu a nicotu.
Umožňuje bujení těch nejšílenějších ideologií. Západní společnost bez Boha se může stát kolébkou etického a mravního terorismu, nakažlivějšího a ničivějšího než terorismus islamistů. Pamatujte, že Pán Ježíš nám říká: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo“ (Mt 10,28).
(Pokračování textu…)
Blog
Přinášíme Vám text přednášky Roda Drehera, autora knihy Benediktova cesta během návštěvy v ČR ve dnech 12.-15. března 2018. Záznam pražské prezentace můžete shlédnout ZDE.
V angličtině máme ustálené rčení: “Číst nápis na zdi.“ Znamená to vnímat znamení blížící se katastrofy. Výraz pochází z knihy Daniel v hebrejské bibli. Tam čteme o babylonském králi Belšazarovi, který uspořádal velkolepou slavnost a pije při ní z posvátných nádob, ukradených z židovského chrámu v Jeruzalémě. Během slavnosti se objeví tajemná ruka a píše vzkaz na zeď přímo před králem a jeho hosty. Král si zavolá hebrejského proroka Daniela a žádá ho o výklad nápisu. Podle proroka vzkaz znamená, že Bůh odsoudil Belšazara za jeho hříchy a chystá se předat jeho království nepřátelům. Té noci Belšazar zemře a jeho nepřátelé skutečně obdrží jeho království. Dnes čteme takový nápis na zdi západní civilizace. Znamení času předpovídající budoucnost jsou každý den jasnější – a musíme mít odvahu je číst a jednat podle toho, co nám říkají.
Aby se věrní křesťané připravili na to, co přichází, musejí zásadně, radikálně změnit způsob, jak žijí. Domnívám se, že nám, věřícím ve světě, nabízí praktickou pomoc benediktinské mnišství. Volbu, před níž dnes všichni stojíme, nazývám „Benediktovou cestou“.
(Pokračování textu…)